1.

Milý deníčku,

na tebe jsem teda nesáhla už dost dlouho. Mám pocit, že jsem nic nenapsala za celý čtvrťák. Přiznám, uvažovala jsem o tom, že bych se na tebe prostě vykašlala a už sem nic nepsala. Prolistovala jsem totiž staré zápisky a najednou mi začalo připadat, že jsem byla strašně hloupá. Naivní. Zajímavé, jak se mi povedlo změnit tolik svých názorů a postojů. Jo, asi o tomhle je dospívání.

Nakonec jsem si ale řekla, že se na nějakou minulost můžu vykašlat a zapisovat sem budu dál. Koneckonců je fajn, když mám možnost si postěžovat na některé pochybné existence. Doufala jsem, že se tomu třeba budu moct i vyhnout, protože je to vážně únavný... Ale ne, už po mém příjezdu do Kotle mě naprosto otrávili prváci. Ale hezky od začátku!

Kde jsem vlastně přes léto byla? V Norsku. O prázdninách se mi vždycky tak špatně rozepisuje, tentokrát to platí dvojnásob. Hlavně když na tyhle prázdniny stopro nikdy nezapomenu. Heh. Byla by blbost si dělat nějaké naivní naděje o tom, jak s ním budu žít šťastně až do smrti, přeci jenom ta vzdálenost je docela zásadní, i tak... Doháje, takhle fajn jsem se s nikým necítila hodně dlouho. Slíbili jsme si, že si budeme dopisovat přes sovy, tak snad. (A ještě k tomu je ta jeho sova, teda podle jména spíše sovák? Nemám ponětí, jak se u sov rozeznává pohlaví, ale to je fuk, je prostě roztomilá. Jmenuje se Loki a je černý. Tommy to jméno vybral podle severské mytologie. Bůh lstivosti.)

Dovolená ale trvala jenom pár týdnů a já se vrátila do Děravého kotle, kde se už potloukala hromada prváků. Jeden lepší než druhý, ti povím. Hlavně mi nejde do hlavy, jak je možné, že pořád někdo bleje. Ugh. Já nevím, jak je sakra ti rodiče vychovávají, ale mě třeba vůbec nemuseli učit, jak rozeznat zkažený jídlo od čerstvýho, protože nejsem úplně blbá. Stejně zase všichni ti prváci, co zvrací, dělají naprostý nesmysly a do tří dnů strávených na hradě mají prozkoumané všechny ostatní koleje, skončí nějakým nesmyslným způsobem v Havraspáru. A já vážně nemám nervy na nějakou novou inkarnaci Rottera nebo Whitea... Bleh, už jenom vzpomínka na ty dva mě děsí.

Ale teďka už půjdu spát. Zítra poslední den prázdnin, heh.