3. Nějak málo píšu.

Fajn!

Nějaký ten týden jsem se poměrně dost stresovala, noci trávila neustálým trénováním kouzel, přestože pár kouzel jsem musela dotrénovat chvilku před  zkouškou, nebo šprtáním se, jelikož představa některých profesorů o tom, jak rychle se dokážeme něco naučit, když nám pošlou zápisky sovou, je trošku vtipná... Nesměju se. 
Ale zvládla jsem to a docela si věřím, že by to mohla být samá véčka. Doufám, že mi ani péči  o kouzelné tvory nezkazí fakt, že moje odpověď na otázku, co je hvizdomyš, zněla asi jako „hvizdomyš je taková myš, co ráda hvízdá“. Ale, co si budeme povídat, něco pravdy na tom vážně je!

Školní pohár jsme vyhráli my. Docela by mě zajímalo, jak se nám to povedlo, když od nás potkávám možná tak Velta, Em, Kal a Barra. Beztak je zajímavý, že od doby, co jsem na škole já, vyhráváme školní pohár jenom my, hehe... Ne, Syd, víš, že to není pravda.

Ale jak se tak ohlížím za letošním školním rokem, počet mých přestupků proti školnímu řádu se značně snížil. Vínu ve Velké síni se značně vyhýbám, na kolej se dostávám před večerkou, nelezu do míst, kde nemám co dělat, uniformu nosím téměř pořád. Ačkoliv se musím přiznat, že mě velice láká porušit zákaz parkování létajících tvorů na pozemcích školy a pořídit si dráčka!... Moment, jako bych draka už někde... Viděla? Akorát, kdy se to mohlo stát? Určitě to nebylo tak dávno, přísahala bych, že se to stalo v blízkosti školy, avšak tady se to nemohlo stát ani náhodou... Počkat.

Jak jsem to mohla vytěsnit z paměti?