4. A zvolit světlo

Když jsem se dneska svíjela na zemi u krvavého pentagramu pod mučící kletbou a následně se část té noci z mých vzpomínek smazala úplně kvůli bezvědomí, jsem k těm přiblblým ještěrkám pocítila takovou nenávist za to, že tohle musel nejen on, ale i tolik dalších nevinných lidí, prožívat tak dlouhou dobu, že jsem měla co dělat, abych rovnou nesebrala nějakou z těch jejich rituálních svíček a nezapálila jim ksicht. I bez mých nepěkných praktik jsme však s věkovým průměrem kolem čtrnácti let dokázali víc, než bystrozoři, kteří nás leda tak seřvali za to, že jsme zachránili celý svět. Gratuluji za názornou ukázku inteligence.
Nemá cenu se rozepisovat o předchozích událostech, jednak kvůli tomu, že na období plné strachu se jen tak nezapomíná, tudíž je zbytečné plýtvat stránky nějakými dojemnými žblebty. Neměla bych to zlehčovat, ale všechno už je pryč. Tohle je jedna z věcí, ve kterých se od sebe s Azri tolik lišíme. Zatímco já se považuji za relativně optimistickou osobu, která si nepřipouští horší varianty a obrazně řečeno by byla schopná se rozesmát na pohřbu, Azri se hroutí i z toho, že jí pan Kožešinka vyhrožuje s odnesením k Mungovi.
Možná bych se neměla svěřovat s lezením do Zmijozelu, ale na tom už nesejde, bylo to z bezpečnostních důvodů, avšak ukázalo se, že v Bradavicích člověk nemůže být v bezpečí vážně vůbec nikde. Slyšely jsme totiž přes dveře takový nepříjemný smích, o kterém jsem se domnívala, že patří nějaké kamarádce Elis. Pak jsem ale dokázala identifikovat Fowler s Carrington. Azri pochopitelně zdrhla, nevím jak se jí to povedlo, a já si zalezla pod peřinu. Zajímavé, že si mě nevšimly. Fowler se však zmiňovala, že z Azrinčiné kočky by byl po vykuchání a vycpání hezký kartáč na podlahu. A hle, druhý den tam ta kočka nebyla.

Azri si toho všimla na druhý den, zpanikařila a na chodbě ve sklepení jsme se střetly s Adamem a Kožešinkou, který odhalil, že jsou tam ještě další dva lidé pod zastírákem. Zaslechla jsem nějaký tichý zvuk, něco jako smích. Všichni se rozutekli, já tam zůstala sama a v uchu mi zazněl onen známý hlas říkající „ta kočka dlouho nevydrží“. Jsem však přesvědčená, že ačkoliv se nevrátila a nebyla ani v Thorinsonově kabinetu, pokud ji tedy nesežrali pavouci... Ten člověk je snad i bez mnoholičného lektvaru psychopat, jak někdo může dobrovolně chovat sklípkany ve svém kabinetu?! Kartáč na podlahy tam však nebyl, takže Kieran bude určitě v pořádku. Zdrhla jsem do vstupky, poslala Azri sovu, mou pozornost však upoutala dvojice před sklepením. Fowler a Thorinson. Ve chvíli, kdy se začali přeměňovat na svoji pravou podobu, po nich Amai s Alice začali šlehat různá kouzla. Touha po pomstě mě donutila se k nim malinko přidat. Jo, fajn pocit, nebýt k ničemu. Ten se ale dostavil před tím pentagramem, kdy ještěrky chtěly obětovat jakousi malou dívčinu. Vzpomněli jsme si na to, co jsme se den předtím dozvěděli v poslední vzpomínce. Et eligere lux. Vyčerpávající, ale úspěšné. Zničili jsme onen artefakt.

Pochybovala jsem o tom, k čemu ty vzpomínky vůbec byly. Přeci jen, samé bláboly o druidech, k čemu nám to asi tak bude? Všechno mi to ale s poslední vzpomínkou začalo dávat smysl.
Světlo. Když o tom tak uvažuju, všechny ty nenávistné myšlenky o ještěrkách a vražedné choutky byly zcela zbytečné. Ano. Byla bych skutečně ráda, kdyby ti týpci na té zemi neleželi v bezvědomí, ale rovnou mrtví. Jenomže, jak to ta vědma ve vzpomínce říkala? Že na zlomení kletby je potřeba hodně kouzelníků s čistým srdcem? Nenávist je přeci parketa těch zlých.
V prváku jsem psala esej na téma dobro a zlo. Nejsem si jistá, co jsem to tam blábolila, ale zkrátka něco v tom smyslu, že dobro a zlo nelze přesně rozeznat a určit. Že by se teď ukázala situace, ve které tento můj názor neplatí?

*celý předchozí odstavec je naprosto náhodně zaškrtán tlustými čarami*

NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE, NENÁVIDÍM JE